Jmenuju se Jitka, je mi 27 let a s Tomášem (30) jsme manželé už šest let, bez dětí. Když se ohlédnu zpět, vždycky jsem měla podezření z jeho kontaktů s jinými ženami – nikdy jsem ale neměla důkazy. Před čtyřmi lety jsem zjistila, že si psal s camgirl, kterou jsme oba znali. Považovala jsem to za nevěru, on ne. Dva roky poté přiznal, že měl online sexuální vztah se sousedkou a kolegyní. A to byla jen špička ledovce.
Tomáš měl problémy s alkoholem a drogami, byl manipulativní, vyhrožoval a já jsem žila v neustálém stresu a strachu. Zachraňovala jsem náš život – našla práci, zajistila bydlení, domlouvala mu terapii, stála při něm i během jeho sebezničujícího chování. Celé roky jsem byla jeho opatrovnicí, musela jsem vzdát svou kariéru, své koníčky, izolovala jsem se od přátel, protože on chtěl být středem mého světa.
Pak přišel zlom. Tomáš se dostal z alkoholu, začal chodit na terapii, zhubnul, léčí se a snaží se být lepším partnerem. Ale já se najednou cítím… volná. Začala jsem se vracet k sobě – k přátelům, svým psům, soutěžím, k radosti, kterou jsem léta neznala.
A teď stojím před rozhodnutím: chci se vrátit k životu, kdy jsem byla jen jeho, nebo mám zůstat s ním, přestože mě to vrátí do období izolace a emocionálního strachu? Cítím vinu, protože on se změnil, ale nechci znovu ztratit samu sebe. Bojím se, že odejít teď bude vypadat jako zrada, ale zůstat znamená vzdát se toho, co jsem si konečně vybudovala.
Jak najít rovnováhu mezi jeho zlepšením a mou svobodou?
Napsat komentář