Jmenuju se Anna, je mi 20 let a s mým manželem, Petrem (21), jsme spolu čtyři roky a nedávno jsme se vzali. Naše manželství bylo – řekla bych – v pořádku. Ale je tu problém, který mě trápí od začátku a zdá se, že ho Petr vůbec nevnímá.
S jeho rodinou jsme se nikdy úplně nesblížili. Jeho maminka je samoživitelka, Petr je nejstarší z pěti dětí a celý život se staral o ni i své sourozence. Když jsme začali bydlet spolu, rozhodli jsme se nejdřív zůstat u jeho maminky – a tam začaly problémy.
Petr pracuje od 16 do 2–3 ráno, má jen úterky a neděle volno. Myslela bych si, že tyto volné dny stráví se mnou, ale místo toho je pořád u maminky – někdy i přes noc. A já zůstávám doma sama. Když jsem se snažila domluvit, aby jsme aspoň jeden den společně navštívili jeho maminku, jeho bratr ho odvezl pryč a on se ani neozval.
Poslední kapkou bylo, když mi jeho bratr poslal zprávu z jeho telefonu, aby mě „umlčel“. To už bylo přes čáru. Nemohla jsem dál snášet neúctu a ignorování mých pocitů. Tak jsem mu řekla, ať si přijde vyzvednout své věci a aby šel k mamince, protože tady nechci být sama znovu přehlížená.
Cítím se provinile, ale zároveň si myslím, že nemůžu dál tolerovat, že mě partner nebere vážně a že mé city ignoruje jen proto, že je pohodlné trávit dny u maminky.
Napsat komentář