Je mi devětadvacet a už víc než rok hlídám dětem své starší sestry Kláry (31). Má dvě – čtyřletého Davídka a dvouletou Aničku. Klára je samoživitelka a vím, že to má těžké. Proto jsem jí od začátku chtěla pomoct, aby mohla chodit do práce a nějak to utáhla.
Jenže poslední měsíce mám pocit, že můj život se smrskl jen na její děti. Moje vlastní plány, práce, koníčky, dokonce i randění – všechno jde stranou, protože se pořád točí kolem nich.
Včera jsem praskla. Klára jako obvykle přivedla děti bez ptaní, jen je odložila přede dveřmi a běžela do práce. Tentokrát jsem to ale nevydržela. Řekla jsem jí, že takhle už to nejde. Že musí najít jinou možnost, protože já už nemůžu.
Rozplakala se. Nazvala mě sobeckou. Řekla, že „opouštím vlastní rodinu“.
Cítím se provinile. Ty děti mám ráda. Jenže nedokážu dál předstírat, že jsem v pohodě, když kvůli nim ztrácím svůj vlastní život.
Napsat komentář