Jsem v osmém měsíci těhotenství a od chvíle, kdy jsem viděla dvě čárky na testu, se naše manželství začalo hroutit. Honza je najednou jiný člověk. Když se pohádáme, zablokuje mi dveře, abych nemohla odejít. Lže mi, chodí domů opilý a nadává mi. Dokonce se snaží řídit i moji těhotenskou péči – jednou před svou mámou nadhodil, jestli by mohla být u porodu. Přitom ví, že tam chci jen jeho. Když jsem se ohradila, řekl: „Není to o tobě, ale o dítěti.“ Jako bych byla jen inkubátor, ne žena, která prochází těžkým obdobím.
Jenže tchyně jeho chování neřeší – spíš mě ponižuje. Když jsem jí vyprávěla, že mě Honza zavírá v pokoji a nepustí ven, odsekla: „On to jen chce vyřešit hned. To není, jako by tě unesl.“ Když jsem se rozbrečela, obvinila mě, že jsem moc emotivní.
A teď se do mě pustila i kvůli penězům. Když jsme před čtyřmi lety kupovali dům, já dala půlku zálohy ze svých úspor. Jeho půlku zaplatila ona – tehdy tvrdila, že je to dar. Teď ale tvrdí, že to byla půjčka a že jí dlužím i já. Když jsem jí vysvětlovala, že jsem přispěla svou spravedlivou polovinou a že její peníze šly jen na Honzův podíl, začala na mě křičet. Řekla, že si to odečte z našeho majetku, že jsem jen „namyšlená podnikatelka“ s „chytrými keci“.
Brečela jsem. A manžel? Mlčel. Nezastal se mě.
Jsem v pokročilém těhotenství, unavená a zranitelná. A rozhodla jsem se – tchyně k dítěti nesmí. Nechci, aby se někdo takový motal kolem mě a mého miminka, když budu nejzranitelnější. Budu kojit, budu se zotavovat, budu potřebovat klid a podporu. A od ní nic z toho nečekám.
Možná to vypadá tvrdě. Ale já vím jedno – moje dítě nepotřebuje v životě člověka, který mě ponižuje a manipuluje.
Napsat komentář