Napsala mi jeho ex-teta. Teď nevím, jestli mu mám věřit Když jsem náhodou narazila na zprávy, které posílal babičce svého bratrance, zmrazilo mě. Má pravdu, nebo se ze mě snaží udělat blázna?

Nikdy jsem si nemyslela, že budu ta žena, co prohrabává mobil svého přítele. Ale tady jsem. A to, co jsem našla, mi nedá spát dodnes.

Tomášovi je pětatřicet, mně devětadvacet. Známe se rok a půl a myslela jsem, že to mezi námi funguje. Dokud jsem ten den nenarazila na jeho konverzaci s jistou Hanou.

Hana je bývalá manželka Tomášova strýce. Takže technicky vzato jeho ex-teta, i když přes sňatek, ne krev. Je jí něco kolem šedesáti, ale vypadá úžasně. Zpívá v hospodách po Praze s různými local bandy, má tu drsnou, smyslnou energii, po které se otáčí každý druhý chlap v místnosti. Znáte ten typ – sexy, sebevědomá žena, která ví, co chce, a muži kolem ní prostě tají.

Není tedy úplně nepředstavitelné, že by mladý kluk jako Tomáš kdysi neodolal, kdyby dostál příležitost. A právě proto mi teď vrtá hlavou ta otázka: Měli spolu něco?

Zprávy nebyly nijak explicitní. Ale tón, narážky, ta intimita… Psali si pozdě večer, vtipkovali nějak divně, používali emotikony, které prostě člověk nepoužívá s bývalou tetou svého strýce. Cítila jsem to žaludkem – tohle není nevinná rodinná konverzace.

Když jsem ho s tím konfrontovala, Tomáš úplně ztvrdl. Zapíral. Tvrdil, že si vymýšlím, že jsem paranoidní, že Hana je prostě taková přátelská a že „“něco““ mezi nimi nikdy nebylo. Díval se mi do očí a přísahal.

Ale já mu nevěřím.

Možná jsem blázen. Možná si to opravdu jen vymýšlím kvůli nejistotě. Nebo možná mám pravdu a on doufá, že mu to sežeru, protože přímý důkaz nemám.

Co byste udělaly vy? Věřily byste mu? Nebo je tohle ten moment, kdy člověk musí věřit svému instinktu – i kdyby to znamenalo jít dál?

Pořád se na ty zprávy dívám. A pořád si říkám: Buď jsem šílená, nebo mě má za blbou.