Jmenuju se Petra, je mi 38 let a mám tři děti. Nejstaršímu synovi je osm, prostřední dcerce čtyři a nejmladší má sotva rok a půl. Aby toho nebylo málo, naše prostřední má chronické onemocnění, takže do školky zatím nemůže. Dva nejmenší jsou se mnou pořád doma.
Pracuju na částečný úvazek – tři až čtyři noční směny týdně v call centru z domova. Sedím u počítače od šesti večer do dvou do rána. Jenže dvě děti se i tak budí v noci, takže skoro nespím. Přesto se snažím, aby náš byt fungoval a nebyl to úplný chaos.
Můj den vypadá asi takhle: ráno vstanu, připravím snídani, uklidím kuchyň a dám první pračku. Pak odvedu nejstaršího do školy a s malými jdeme ven na hřiště. Dopoledne ještě zvládnu druhou pračku, pak oběd, nějaký program s dětmi a zase ven, odpolední svačina, další úklid, večeře… Manžel se zapojí hlavně u koupání a někdy vysaje. Ale jinak leží většina domácnosti na mně.
Náš byt je čistý – opravdu! Jen není vždycky dokonale uklizený, protože tu prostě žijí tři děti. V obýváku mají hračky, které přes den lítají sem a tam. Ale hrnce jsou umyté, prádlo vyprané a povlečení měním každý týden.
A teď přijde ta rána pod pás: můj muž mi nedávno přiznal, že náš byt vyfotil a ukázal fotky kolegům v práci. Chtěl se jich prý zeptat, jestli je „ten nepořádek normální“. Zůstala jsem stát s pusou dokořán. On si myslí, že vymýšlím dvě pračky denně! Že asi někde existuje „prádelní víla“, která nám potají skládá oblečení. Kdybych opravdu neprala každý den, utopili bychom se v dětských tričkách a punčocháčích!
Večer jsem mu řekla, že tohle byl fakt podraz. Že jestli touží po katalogovém bytě, ať se odstěhuje do IKEA. Já dělám maximum, ale nehodlám se hnát za nemožným ideálem, jen aby měl pocit, že má „dokonalou manželku“.
Dodnes ve mně hlodá vztek i smutek. Nejvíc mě bolí, že místo aby ocenil, jak se snažím, tak mě zesměšnil před cizími lidmi. A já přemýšlím – jsem opravdu tak špatná hospodyňka, nebo je chyba spíš v jeho představách o životě s dětmi?
Napsat komentář