Zpověď Tomáše (29), který čelí dilema: zůstat s milovanou ženou, nebo odejít kvůli nedostatku intimity
Je mi dvacet devět a už pět let jsem s Aničkou. Miluju ji, ale máme problém, který nás možná zničí. Kvůli lékům na depresi úplně ztratila zájem o sex. A já nevím, co s tím.
Když se všechno změnilo
Většinou máme krásný vztah. Anička je chytrá, laskavá, máme společné zájmy. Ale před osmnácti měsíci jí psychiatr předepsal nová antidepresiva a od té doby je naše intimita prakticky mrtvá.
Chápu, že deprese je vážná nemoc. Chápu, že léky jí pomáhají cítit se lépe psychicky. Ale zároveň úplně zničily její libido. Sekváme se možná jednou za tři měsíce, a to ještě jakoby z povinnosti.
Marné pokusy o změnu
Několikrát jsme si o tom povídali. Anička říká, že bych měl víc iniciovat, ale když se pokusím, dostanu „“ne““. Cítím se jako otravný nápadník vlastní přítelkyně.
Před pár měsíci chodila na terapii kvůli jiným věcem. Zmínila mi několik problémů, které máme, včetně sexu. Navrhoval jsem, ať se zeptá terapeutky na radu. Řekla, že „“možná““ a že „“neví““.
Terapie už skončila. Zeptal jsem se, jestli to s terapeutkou probírala. Neprobrala.
Můj ultimát
Řekl jsem jí na rovinu: „“Pokud s tím něco neuděláš, nevyřešíme to.““ Vysvětlil jsem, že sex je pro mě důležitá součást vztahu a nejsem ochoten se ho vzdát navždy.
Chápu, že je to těžké. Ale pokud nezačne pracovat na řešení, pravděpodobně se rozejdeme. Navrhoval jsem, ať se poradí s lékařem o změně léků nebo jiných možnostech. Odmítla.
Zdůraznil jsem: pokud začne dělat nějaké kroky, budu trpělivý. Ale pokud nebude dělat vůbec nic, nemůžu v tomhle pokračovat.
Jsem sobecký manipulátor?
Anička říká, že jsem manipulativní. Ale jak může čekat, že zůstanu v bezpohlavním vztahu navěky, zatímco ona sice připouští, že je to problém, ale neudělá nic pro změnu?
Miluju ji. Opravdu. Ale cítím se odmítaný, nechtěný, sexuálně frustrovaný. Začínám si připadat jako spolubydlící, ne jako partner. Nemám dvacet pět, abych čekal, až se to možná samo vyřeší.
Moje vnitřní rozpolcenost
Na jednu stranu vím, že není její vina, že má depresi. Vím, že léky ovlivňují libido. Nechci ji trestat za nemoc.
Na druhou stranu – já taky mám potřeby. Láska bez intimity je pro mě jako auto bez benzínu. Krásné na pohled, ale nikam to nedojede.
Možná jsem sobec. Možná bych měl být trpělivější. Ale už je to rok a půl! A ona odmítá hledat jakékoliv řešení. Nechce ani zkusit poradit se s lékařem, jestli by šly léky změnit nebo doplnit něčím, co by libido vrátilo.
Co mám dělat?
Jsem zlý, že zvažuju konec vztahu kvůli nedostatku sexu? Nebo mám právo chtít partnerku, která se snaží naše problémy řešit?
Někdy si říkám, že kdyby mě opravdu milovala, snažila by se něco udělat. Jindy si říkám, že pokud ji opravdu miluju, měl bych být trpělivější.
Je tohle konec naší lásky, nebo jen těžké období, které překonáme?
Řešíte podobné problémy ve vztahu? Podělte se o své zkušenosti v diskuzi.
Napsat komentář