Jmenuju se Petra, je mi 22 let. Moji rodiče se rozvedli, když mi bylo deset. Máma byla vždycky chladná, táta ze začátku skvělý, ale po seznámení s jeho nynější ženou se ke mně otočil zády. Od osmnácti už mě vlastně ignoroval.
Před pár dny mi zavolala tátova sestra – jeho dcera z nového manželství, tříletá Klárka, měla nehodu a zemřela. Její pohřeb byl hned druhý den. Šla jsem tam, i když jsem ji nikdy předtím nepoznala. Táta vypadal úplně ztracený, jeho žena křičela bolestí a omdlela. A já? Necítila jsem vůbec nic.
Je to malá nevinná holčička, a přesto mě to nechalo chladnou. Přemýšlím, jestli je to normální, když jsem o ní ani nevěděla. Stále si kladu otázku: jsem sobecká, že necítím zármutek, nebo je to jen důsledek složitých rodinných vztahů?
Napsat komentář