Je mi 36 let, manželce 35. Jsme spolu už sedmnáct let a máme tři děti. Celou dobu jsem byl věrný, nikdy mě ani nenapadlo hledat štěstí jinde. Ale moje žena ano. Před několika lety měla poměr.
Bylo to pro mě tehdy strašně těžké, ale nakonec jsem se rozhodl odpustit. Kvůli dětem, kvůli naší minulosti. Říkal jsem si, že se to už nikdy nestane, že jsme to překonali a že to byla jen bolestná epizoda. Nějakou dobu to vypadalo, že je všechno v pořádku.
Jenže nedávno jsem zjistil, že mě podvedla znovu. Tentokrát už to nezní jako „omyl“, který se dá přejít. Tvrdí, že toho lituje, že to byla chyba. Ale já cítím jen zradu a obrovskou prázdnotu.
Moje rodina mě přemlouvá, ať to zkusím ještě vydržet. „Kvůli dětem,“ říkají. Jenže já mám pocit, že kdybych s ní zůstal, budu už jen čekat, kdy se to stane potřetí. A tohle čekání bych nepřežil.
Stojím na křižovatce a nevím, co je horší – rozpad rodiny, nebo život v neustálé nedůvěře.
A tak si kladu otázku: mám jí zkusit odpustit znovu, nebo je tohle chvíle, kdy už musím odejít?
Napsat komentář