Jmenuju se Monika, je mi 27 let, a ještě donedávna jsem byla přesvědčená, že jsem našla toho pravého. Chodila jsem s Romanem skoro rok. Všechno působilo idylicky – společné večery, plány do budoucna, dokonce mi pořád tvrdil, že jsem pro něj ta nejlepší žena, jakou kdy potkal. Jenže pak se mi celý svět sesypal během jednoho odpoledne.
Hráli jsme spolu online hru, když se v chatu objevila nějaká slečna, kterou jsem vůbec neznala. Řekla rovnou, že Roman je její přítel. Myslela jsem, že si ze mě někdo dělá srandu, ale ona byla naprosto vážná. Začala jsem na Romana křičet – jak to, že mě podvádí? On se vymlouval, prosil mě, ať s ním zůstanu, a tvrdil, že je to celé jen nedorozumění.
Pak vytáhl příběh jak z telenovely – prý má jeho účet půjčený nějaká jiná holka, která se taky jmenuje Romana, a ta je přítelkyní té Alex, co na mě vybafla. Jenže ta historka byla čím dál zmatenější a mně to celé přišlo jako průhledná lež.
Do hádky se nakonec vložili i naši společní přátelé. Někteří mu uvěřili, jiní zůstali na půl cesty. Já si ale šla pro jistotu ověřit věci bokem – a od jedné z jeho bývalých jsem slyšela příběh skoro totožný s tím mým. Najednou mi to celé do sebe zapadlo.
Rozešla jsem se s ním. Bylo to bolestivé a chaotické, ale věděla jsem, že už mu nikdy nebudu moct věřit. Přesto ve mně hlodá malý červíček – udělala jsem správně? Nebo jsem byla příliš tvrdá, když jsem se rozhodla utéct hned při prvním velkém podezření?
Napsat komentář